DŘEVOSTAVBY A DIFÚZNĚ OTEVŘENÉ STAVBY
V současné době se stále více uplatňují dřevostavby jako plnohodnotný a moderní stavební systém v oblasti výstavby převážně rodinných domů. V principu ale můžeme říct, že konstrukce podkroví každého, tedy i zděného domu, je u většiny staveb krovová a platí u něho stejné zásady, jako pro dřevostavby. Přednosti dřevostaveb jsou s výhodou uplatněny zejména pro nízkoenergetické a pasivní domy. Samostatnou kategorií jsou potom veřejné stavby, ať už pro sportovní, rekreační či ostatní komerční účely. Společně s mnoha výhodami má ale dřevostavba jeden velký handicap. Tím je vysoká citlivost dřeva na působení vlhkosti, vedoucí od estetických a hygienických nedostatků až k závažným poruchám konstrukčních prvků. Předpokladem správné funkce dřevěné konstrukce je tedy důsledná ochrana před působením vlhkosti, a to nejen v celkovém návrhu (koncepce, umístění a konstrukce domu, správné skladby s hydroizolací a parozábranou, zajištění odvodu dešťových vod, větrání apod.), ale zejména v detailním řešení dřevostavby. Návrhem odpovídající skladby problematika zdaleka nekončí, vždyť konstrukční detail přímo ovlivňuje životnost a spolehlivost stavby.
Samozřejmou podmínkou kvality zejména dřevostaveb je celistvost a neporušenost vzduchotěsné obálky. Každá nepatrná chyba je příčinou průniku vlhkosti z interiéru do citlivé obvodové konstrukce, kde vlivem rosného bodu zkondenzuje a vznik poruchy je nasnadě. V praxi je ale naplnění podmínky vzduchotěsnosti velmi rozpačité. Každá stavební firma se setká se zateplováním podkroví. Bohužel stále ještě existuje mnoho stavebních firem, které při této práci degradují funkci parozábrany na „igelit proti vypadávání skelné vaty“. A jakkoliv je nebezpečné podceňovat funkci parotěsné bariéry u běžných staveb, u dřevostaveb to platí dvojnásob.
Zavádějící může být dále pojem „difúzně otevřené“ skladby, kdy není nutno použít parozábranu. Neznamená to ale, že nemusíme konstrukci chránit před vnikající vlhkostí, že je dům „prodyšný“ a tudíž netěsnosti nevadí. I tento systém vyžaduje náležitou péči v návrhu skladby, kdy je nutno dodržet zásadu od difúzně méně otevřené vrstvy uvnitř po více otevřené směrem ven. I u tohoto systému je nutno dodržet požadavek na vzduchotěsnost obálky budovy. Difúzně otevřené skladby obvodové konstrukce mají na rozdíl od skladeb s parozábranou pouze větší difúzní prostupnost. Znamená to, že namísto parozábrany je použita „parobrzda“, buď specielní fólie, ale vyhovující jsou i např. odpovídající dřevoštěpové nebo sádrovláknité desky (OSB, Fermacel Vapor). Při výběru materiálů do skladeb je ale třeba dostát návrhovým požadavkům a provést tepelně technické posouzení.
Stejně jako u ostatních domů je pro dřevostavby i difúzně otevřené systémy nutnou podmínkou jejich vzduchotěsnost. Vzduchotěsnost se dá ověřit zkouškou neprůvzdušnosti, tzv. Blower-Door testem. Při této zkoušce je objekt vystaven střídavě podtlaku a přetlaku 50 Pa pomocí ventilátoru, umístěného do utěsněného otvoru vstupních dveří. Během zkoušky se měří objemový tok vzduchu netěsnostmi v obálce budovy. Po vyhodnocení je stanovena hodnota výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa a lze konstatovat, jestli je provedení domu vyhovující nebo ne.
Základní požadavky na vzduchotěsnost n50,N[h-1]
(celková intenzita výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa)
budovy s přirozeným větráním: 4,5
budovy s řízeným větráním: 1,5
nízkoenergetické budovy s řízeným větráním a rekuperací: 1,0
pasivní domy: 0,6
I když požadavky vzduchotěsnosti nejsou podle českých norem závazné, vzhledem k trvanlivosti stavby by se tato zkouška měla stát standardní pro všechny stavby. Dodržení doporučených požadavků je ovšem velmi složité a vyžaduje jak kvalitní projektovou přípravu, tak zejména praktické znalosti a pečlivost dodavatele stavby. V praxi to znamená použití speciálních spojovacích materiálů parotěsné bariéry, použití kabelových prostupků a správné těsnění prostupů, vzduchotěsné kotvení dalších vrstev přes parotěsnou bariéru apod.